A co na to letušky?
Měsíce navrhujete, kreslíte, vylepšujete. Jiní kolegové další měsíce vyřezávají, kompletují, lepí, testují, dotváří. Pak se to celé zabalí a odešle do hangáru, vsadí do letadla a hurá s tím do vzduchu! Jenže tady úloha našich kuchyněk a odpočinkových modulů teprve začíná… Jak se v nich pracuje a spí letuškám? To nás pochopitelně zajímá, a tak jsme si jednu pozvali přímo k nám do výroby, aby nám ukázala, jak se naše galleys používají na palubách, co funguje dobře a co by šlo ještě vylepšit.
„Jako součást Pre-Developmentu zavádíme takzvaný znalostní management, kdy se mimo jiné snažíme získávat zpětnou vazbu od těch, kteří naše výrobky používají. Protože dodáváme Airbusu a ne napřímo jednotlivým leteckým společnostem, není jednoduché zjistit, jak se galleys a rest-compartments konkrétně využívají, nebo jak vypadají třeba po dvou letech užívání. Cílem workshopu bylo přijít na možná zlepšení jak u samotného výrobku, tak i při procesech, které zahrnují například výcvik posádky a instrukce k využívání přístrojů v kuchyňce,“ popsal Group Leader Engineeringu Michal Hacker, který je zodpovědný za vývoj interiérových řešení.
Workshop vedly dvě kolegyně z holandské divize Zodiacu, které řeší oblasti strategického marketingu a zákaznické podpory (customer and user experience design). Ostatních 15 účastníků workshopu tvořili konstruktéři z různých oddělení napříč firmou (development, core system engineneering, implementation, technical publication). Nechyběli ani relativně noví zaměstnanci s motivací dozvědět se zkušenosti koncového zákazníka.
„Zákaznici“ v našem případě ztělesnila bývalá letuška Karolína, která pracovala 2 roky pro Emirates a zajišťovala servis a bezpečnost pasažérů převážně na palubě A380, ale i Boeing 777. Na úvod ji Michal Hacker vzal nahlédnout do výroby, kde se zároveň dověděla , jak postupuje konstruktér při navrhování celé kuchyňky či její částí. Poté se Karolína podělila o své zážitky z létání i potíže, které posádku trápí při užívání kuchyněk a oddychových prostor. Problematické jsou například častá zranění prstu nebo zlomení nehtu při zavírání páček držících dveře, kondenzace vlhkosti na zadní stěně kuchyňky a stropě nebo těžké kontejnery v horní části úložných prostor.
Překvapující pro mnohé účastníky byly podmínky, v kterých palubní personál s „jejich“ výrobkem manipuluje. Často pracují ve velkém časovém stresu a potřebují, aby otevírání i vysouvání částí bylo co nejsnazší. Na tzv. security check před letem je například pouhých 12 minut, během kterých musí zkontrolovat nejen duty-free zboží, ale také prohlédnout celou kuchyňku kvůli bezpečnosti, zda nikde není schovaný žádný předmět nebo maketa zbraně (aerolinky tak prověřují bdělost personálu). Důležitá připomínka se týkala náklonu letadla po většinu cesty. Problémy se vyskytují i při manipulaci s horkou troubou, o kterou se často letušky popálí. Diskutovalo se nad vybavením pro možnost samoobslužného občerstvení, které již některé aerolinky nabízejí.
Pro Karolínu měli konstruktéři také některá „překvapení“: přidanou druhou zarážku u největší skříně v přední kuchyňce, která zajišťuje, aby dveře udržely zavřené i při nárazu 150 kg (double-latch), nebo zrcadlo ze strany přední galley.
Některé věci, o kterých si konstruktéři mysleli, že budou problém, naopak personál vůbec neřeší např. pracovní plocha na přípravu jídel má dostatečnou velikost. Nebo že dřez se neucpává, jelikož se do něj nevylévá nic kromě samotné tekutiny. Kávová sedlina je dokonce zakázána, ale konstruktérům toto dosud nikdo neřekl...
Nezapomínejme ale na vliv třetích stran. S kuchyňkou jako celkem nezachází pouze palubní personál. Kuchyňku je nutné po každém letu důkladně vyprázdnit, vyčistit a před letem znovu naplnit. Většinou se tedy stává, že nejzávažnější poškození způsobí právě servis, který zajišťuje úklid a doplňování.
Naopak palčivé je téma spaní. Rozměry LDMCR (Lower Deck Mobile Crew Rest) jsou dány velikostí letadla a není, kde přidávat. Není divu, že poměrně vysoká Karolína měla s ukládáním se ke spánku problém, především když na ni často zbyly kabiny v horních patrech. Upozornila navíc na to, že letušky mají boty na klínku, v kterých se obtížně šplhá po schodech do kontejneru ;) Dále zmínila menší nepříjemnosti jako hluk, rušení ostatními členy posádky (když je zhasnuto, svítila si mobilním telefonem, aby nebudila ostatní), apod.
Na konci workshopu se zaznamenaly na papírky nejčastější problémy a přemýšlelo se nad jejich řešením. Ačkoliv management změny představuje běh na dlouhou trať, některé poznatky z workshopu se inženýři i designeři pokusí při své práci zohlednit.
„Když dostaneme zpětnou vazbu od některého člena posádky, jako teď od Karolíny, je to pro nás vždy velmi poučné. Workshop zorganizovaný v Plzni je toho dobrým příkladem. Vedle hodnotné zpětné vazby o tom, co funguje dobře a co by se ještě mělo vylepšit, nám to umožní lépe porozumět tomu, jak se naše produkty v reálném kontextu používají, anebo jak jsou určité funkce nebo části používány úplně jiným způsobem, než jsme zamýšleli. Třeba kontejnery, které posádce slouží jako stoličky nebo schůdky. Všechny tyto informace se pak využijí při navrhování nového produktu. To je důvod, proč hodláme ještě víc rozvíjet interakce s konečnými uživateli,“ dodává Julie Imbert z holandské divize Zodiac Galleys Europe, působící na pozici Marketing and Customer Experience Officer.
„Workshop byl pro tým velmi podnětný a osobně se již těším se na další, který tematicky zaměříme konrkétně na produkty Stair House, schody a LDMCR. Plánujeme ho uskutečnit ještě před koncem letošního roku,“ uzavírá Michal Hacker.
Text a foto: Mirka Reifová
